Tento mladý řeholník byl členem řádu pouhé tři roky. Jeho příkladný život je nicméně důkazem, že člověk může žít svatým životem bez ohledu na dobu a okolnosti. Josef Bartoss se narodil 4. ledna 1926 v Reszneku v Maďarsku. Když mu bylo deset let, přestěhovala se rodina do Keszthely, kde byl jeho otec místním notářem. V tomtéž roce začal Josef studovat na premonstrátském gymnáziu. Od ostatních chlapců se lišil svým bouřlivým a nespoutaným chováním. Brzy se však zklidnil, i když veselou povahu si vždy uchoval. Nebyl příliš nadaným studentem, ale tento nedostatek překonával neúnavnou pílí. Byl nadšeným skautem a hrál ve svém oddílu přední roli. Kontakt se skauty udržoval i po vstupu do kláštera. 6. června 1944 byl oblečen do bílého hábitu svatého Norberta v Csorné a dostal řeholní jméno Barnabáš - říkali mu „bratr Barna“. Jako novic měl velkou touhu stále se zlepšovat. Každý si jej vážil, protože byl skromný a přátelský. Začal studovat, ale neměl ctižádost stát se významným profesorem teologie, chtěl se stát knězem podle vzoru svatého Jana Boska. S dovolením svých představených se staral o malé ministranty. „Abych dokázal svou lásku k Pánu, povedu ministranty blíže k němu. Ne kvůli sobě, ale kvůli chlapcům, aby byli více hodni sloužit u jeho oltáře.“ Boží prozřetelnost s ním ale měla jiné plány - vážně onemocněl. Rád se cvičil v sebezapírání, jeho radostný duch jej však chránil před krajnostmi. Barnabáš byl pokorný: „Vydržet všechno, ale neukazovat to veřejně.“ Nemoc postupovala a on trpěl velkými bolestmi. Dva týdny strávil v nemocnici. Pak došlo ke zdánlivému zlepšení a on se vrátil do opatství. Tam však neočekávaně dostal záškrt a to oslabilo jeho srdce. Nestěžoval si: „Modlitba a rozjímání mě zase posílí.“ Jeho duše byla tříbena v ohni utrpení. S naprostou odevzdaností přijal skutečnost, že nikdy nebude knězem. „Pán jistě ví, proč to vše musím snášet.“ Zadíval se na kříž: „Musím trpět s radostí při pomyšlení na to, jak může moje nemoc napomoci odčiňovat hříchy, dokazovat moji lásku k Pánu a být příkladem pro bratry.“ 2. ledna 1947 byl připraven na smrt. Jeho dobrý novicmistr se s ním modlil růženec a bratři v kapli zpívali litanie ke všem svatým. Kolem druhé hodiny odpoledne Barnabáš vykřikl: „Můj Ježíši, důvěřuji ti. Buď vůle tvá.“ O několik minut později se jeho duše navrátila ke Stvořiteli. Bylo mu pouhých jednadvacet let.