Vincenc Van Tongel se narodil roku 1857 v Herentalsu, roku 1876 vstoupil do opatství Averbode a 3. června 1882 byl vysvěcen na kněze. Stal se podpřevorem a řídil bratrstvo „Panny Marie od Nejsvětějšího Srdce“.
Rafael Goris se také narodil v Herentalsu, a sice roku 1869. Bílý hábit svatého Norberta přijal v Averbode roku 1888 a 7. února 1894 byl vysvěcen na kněze. Stejně jako Vincenc, byl i Rafael oddán Panně Marii a pracoval pro totéž bratrstvo.
Premonstráti v Belgii obrželi roku 1894 dopis apoštolského nuncia, který je jménem Svatého otce žádal, aby poslali kněze do Latinské Ameriky. Po projednání celé záležitosti jim biskup ze Sao Paula v Brazílii nabídl farnost ve své diecézi, kde bylo hojně navštěvované poutní místo „u Dobrého Ježíše“. Vincenc a Rafael se přihlásili na tuto misii. Opat Crets je v červnu doprovodil do Říma na soukromou audienci u papeže Lva XIII., který znal Averbode velmi dobře z doby, kdy byl nunciem v Bruselu. Také byli přítomni na papežské mši.
V srpnu roku 1896 odjeli do Brazílie. V Pirapoře našli opuštěný kostel a obyvatele, kteří neměli ani základní náboženské znalosti. Vincenc ihned zorganizoval výuku náboženství a se skromnými prostředky vybudoval příkladnou farnost. S otevřeným srdcem přijímal poutníky, jejichž víra byla silně promíšena s pověrami, a během poutí je vyučoval základním pravdám víry.
Biskup jej požádal, aby zřídil v diecézi školu pro vyšší vzdělání. S podporou svých druhů z bratrstva Panny Marie v Averbode to dokázal. Stovky mladých lidí zde získaly vzdělání a byla to také úrodná půda pro kněžská povolání. Vincenc nacházel sílu ke všem úkolům ve věrnosti řeholnímu životu a společné modlitbě. A navíc kladl všechnu svou důvěru v Pannu Marii.
Pod jeho vlivem řád v Brazílii značně rozšířil svou činnost. Další školy byly založeny roku 1901 v Jagaurrao, roku 1909 v Petropolis a roku 1916 v Jaú. Rafael Goris odjel do Jagaurrao, aby urychlil otevření školy, ale po krátké době se musel vrátit do Pirapory, kde 6. června 1917 vyčerpán namáhavou prací zemřel. Bylo mu pouhých 48 let.
Vincenc také těžce onemocněl, ale nestěžoval si a pokračoval ve svém poslání. Na konci života se musel uchýlit k sestrám svatého Vincence z Pauly v Sao Paulo. V přítomnosti spolubratří vyslovil svá poslední slova: „Pane, v prostotě srdce jsem ti s radostí všechno obětoval.“ Zemřel 11. ledna 1920. Dodnes lidé vzpomínají na tohoto pravého syna svatého Norberta, duchovního otce spolubratří, věrného syna Panny Marie.
Všetky opakovania