Narodil se 14. listopadu 1900 ve Vilíně v početné selské rodině. 3. října 1920 vstoupil do opatství Strahov a 30. listopadu 1926 byl vysvěcen na kněze. Získal doktorát teologie v Římě. Bohuslav byl pokorný a zbožný řeholník. Během svých studií v Římě chodil denně do některého z mnoha římských kostelů doprovázen laickým bratrem, aby uctili Pána v eucharistii. V Římě si získal důvěru generálního prokurátora a pozdějšího generálního opata Huberta Nootse. Šest let byl kaplanem v Jihlavě a potom se stal novicmistrem a sekretářem opata Zavorala.
Při volbách opata-koadjutora 19. května 1939 generální opat Hubert Noots, který volbě předsedal, zapečetil volební urnu a odvezl ji do Říma. Bohuslav dostal zprávu, že byl jmenován opatem-koadjutorem, i když strahovský provizor Antonín Lacina, který nedlouho poté zemřel v koncentračním táboře Dachau, obdržel většinu hlasů. Bohuslav přijal volbu v duchu poslušnosti. Díky bratrskému chování Bohuslava a dobré vůli Antonína byl klid v opatství zachován.
Opat Bohuslav vedl klášter v těžkých časech. Nejprve to byla nacistická okupace a potom zákeřné manévry komunistů. V březnu roku 1950 vojáci obsadili klášter, kanovníci s opatem byli zatčeni a Strahov byl uzavřen. Jako strahovský opat byl Bohuslav přirozeně předním cílem útoku komunistů. V zinscenovaném procesu byl v Praze odsouzen k dvaceti letům žaláře. V té době už bylo jeho zdraví velmi chatrné a zemřel po čtyřech měsících věznění, 31. ledna 1951. Směl být pohřben na hřbitově opatství. Ve vězení byl mučen, protože odmítal odpovídat na otázky soudců. Lékař, který s ním byl uvězněn, dosvědčil, že Bohuslava odmítli převézt do nemocnice, i když to byla jediná možnost, jak mu zachránit život. Zemřel kvůli zanedbání lékařské péče.